Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Život je obchod
Každý má svou vlastní představu o smyslu života. Někteří lidé vnímají život jako tragedií, jiní jako komedii, někteří tvrdí, že život je poezie, jejich oponenti zas, že je to šedivá próza. Ve skutečnosti se všichni mýlí a pravdu má Kohn – život je obchod, otevřený 24 hodin denně 7 dnů v týdnu…
 Jak rychle zbohatnout
Židé jsou přesvědčeni o tom, že nejsmysluplnějším smyslem života je právě podnikání. Zlí jazykové tvrdí, že tak, jako není dodnes uspokojivě zodpovězena otázka, co bylo dřív – vejce nebo slepice, tak není zodpovězena ani otázka, zda byli dřív židé nebo obchodníci.
Kohn sám považuje za nepodnikatelštější podnikání právě obchodování. Zatímco našinec si obchodování redukuje na „lacině koupit, draze prodat“, Kohn za tím vidí mnohem víc – tříbení podnikatelského ducha. Ducha, který se nezapře v žádné životní situaci, Například v takovéto.
 
Přijde otrhaný mladík k baronu Rothschildovi a řekne:
- Mám pro vás dobrý obchod, vaše jasnosti. Můžete vydělat půl milionu a nic nemusíte dělat.
- To zní zajímavě, – říká baron, – tak mi povězte, jak si to představujete.
- Slyšel jsem, že vdáváte dceru a že jí dáte věno milion franků. – říká mladík.
- To je pravda!
- Tak já si vezmu vaši dceru s polovičním věnem. A vy máte půl milionu v kapse.
***
Kohnovi mají dva syny a dceru. Jednoho dne přišel nejstarší za otcem Kohnem a říká:
- Mám velké nepříjemnosti.
- Slečna?
- Ano. Mohl bys mi dát tisíc dolarů, abych to urovnal?
Kohnovi nezbylo nic jiného, tak dal. Za měsíc se ale vše opakovalo. Tentokrát otce vyhledal mladší syn:
- Mám velké nepříjemnosti.
- Slečna?
- Ano. Pomůže mi tisíc dolarů!
Kohn si vzdychl, ale dal.
A po nějaké době přišla Kohnova dcera:
- Otče, mám velké nepříjemnosti.
Kohnovi zajiskřili oči a radostně zvolal:
- Konečně budeme jednou inkasovat my!
 
***

A teď jednu radu k nezaplacení, kterou Kohn prozradí jen nejlepším přátelům:

 - Jak se ti vede?
- Ušlo by to, kdybych neměl tolik starostí.
- Dělej to jako já. Najmi si nosiče starostí. Dáš mu na měsíc pět stovek a on bude snášet všechny tvoje starosti!
- Ty jsi dobrý! A kde vezmu pět set korun?
- Tak to bude jeho první starost!
***
 Náš pohled na historické události je čas od času třeba korigovat. Kdoví, možná právě teď nastal takový čas?
 
Mojžíš je se svými soukmenovci na útěku z Egypta. Nakonec dorazí na břeh Rudého moře.
- Kohn, – obrátí se Mojžíš na svého mluvčího, – kde jsou lodě?
- Lodě? Jaké lodě?
- Lodě! Abychom se mohli přeplavit.
- Můj ty Bože! Já jsem je v tom frmolu zapomněl objednat!
- Ty hlupáku, ty hlavo vygumovaná! – rve si Mojžíš vlasy. – Za chvíli tady jsou Egypťané! Co mám podle tebe teď dělat?! – Prosit Hospodina, aby rozdělil vodu a nechal nás projít?
- To je nápad, Mojžíši! Jestli to dokážeš, tak ti rezervuju dvě strany ve Starém zákoně! – slibuje Kohn.
***

 Lidi dělíme na chudé a bohaté, moudré a hloupé. Mít kolem sebe samé chudé je někdy deprimující. Ale mít kolem sebe samé hlupáky, to už radši jít do pekla. Proč právě do pekla? Talmud sice peklo popisuje jako místo, kde neustále hoří oheň, ve vzduchu je cítit síra a dostanou se tam všichni ti, kteří zhřešili – cizoložníci, modloslužebníci, pokrytci, nadutci a prostopášnice. Všimli jste si? O hlupácích v pekle se Talmud nezmiňuje…

 
Radši být v pekle s moudrým člověkem, než s hlupákem v nebi.

Chelmský rabín po návštěvě místního vězení konstatoval, že všichni vězni kromě jednoho tvrdí, že jsou nevinní. A proto svolal radu starších a ta rozhodla, že postaví ještě jedno vězení – pro nevinné.

***

Kněz, pastor a rabín si vyprávějí, jak rozdělují peníze ze sbírek od věřících. Kněz říká:
- Nakreslím na zem čtverec, pro jistotu trochu větší. Potom vyhodím peníze do vzduchu, a co spadne do čtverce, to si nechám. Ostatní rozdám chudým.
Pastor vysvětluje:
- Já namaluju na zem kruh. Potom vyhodím peníze do vzduchu, a co spadne do kruhu, to si nechám. Ostatní rozdám chudým.
A rabín říká:
- To já jednoduše vyhodím peníze do vzduchu a co chce dát Hospodin chudým, to si sám nechá.

***

Dívat se kolem sebe dokáže prakticky každý. Ale udělat z tohoto pozorování správný závěr, to už chce mudrce.
 ***
Žid přechází přes ulici a nechtě vrazí do skinheada.
- Svině, – vykřikne skinhead.
- Goldman, – ukloní se žid.
 ***
 Každý se radši chlubí něčím honosným, například prezidentským, nebo aspoň poslaneckým křeslem. Když ale dojde na lámání chleba, tak se ukáže, že čest sem, čest tam. Jíst se musí a peníze nesmrdí – ani ty ne, které jsou vydělané nepříliš honosným způsobem…
 
- Tak povídej, jak žiješ, - říká Sommer svému dávnému příteli Baumanovi, se kterým se setkal po 20 letech.
- No co, nejstarší syn je lékař a chodí za ním pacienti z celého kraje. Prostřední je právník a pracuje na Nejvyšším soudě.
- Neříkej, a co ten nejmladší?
- Ten se mi moc nevydařil. Vyučil se krejčím a teď nás všechny živí.
***
Bolest zubů je prý nesnesitelná – sražení autem je proti tomu jako něžné pohlazení. Pravda, ani po takovém pohlazení autem člověku obvykle není do zpěvu.
 
Starého Kohna srazí auto zrovna před katolickým kostelem. Z kostela vyběhne kněz, klekne si k němu a chystá se mu dát poslední pomazání:
- Synu, věříš v Boha, Otce, Syna i Ducha svatého?
Kohn zakoulí očima a zuřivě vykřikne:
- Já umírám a on mně dává hádanky!
***
Jedna z lidových moudrostí říká: Dvakrát měř, jednou řež. Jiná zase upozorňuje na to, že čas jsou peníze. Zdálo by se, že ubohý Kohn si z toho nebude umět vybrat. Ale to by Kohn nebyl Kohnem…
 
Zeměměřič přijde na pár týdnů do malého městečka. Místního krejčího Kohna si dá ušít kalhoty na míru, ale do dne jeho odchodu nejsou kalhoty hotové.
- Bůh dokázal celý svět stvořit za 7 dnů a vy nejste schopen ušít jedny kalhoty za 7 týdnů, - rozčiluje se zeměměřič.
- No ano, ale podívejte se, jak ten svět vypadá! – odsekne Kohn.
***
Jedním z paradoxů naší doby je skutečnost, že nejvíc se dá vydělat na bídě druhých. Pravda, ne vždy se možnost změní ve skutečnost.
 
Kohnova žena je těžce nemocná. Kohn zavolá lékaře a prosí ho:
- Pane doktor, zachraňte ji!
- A co když se mi to nepodaří, - ptá se lékař – lakomec.
- Zaplatím vám, ať už ji vyléčíte, nebo zabijete, - slibuje Kohn.
Žena zemřela a lékař poslal Kohnovi účet na nehorázně vysokou sumu. Kohn nechce zaplatit a tak jdou oba za rabínem, aby je rozsoudil.
Rabín si vyslechne napřed žalobce:
- Řekl, že mi zaplatí, ať ji vyléčím, nebo zabiju.
- Vyléčil jste ji?
- Ne.
- Zabil jsi ji?
- Samozřejmě, že ne!
- Tak za co chceš zaplatit?
***
V životě to tak už chodí: Jedni o životě přemýšlejí a druzí si ho zase užívají. Kohn je v tomto směru výjimkou: on přemýšlí a při tom si užívá. Občas mu při tom pomáhá i paní Kohnová… 
Lékař:
- No, dnes je to o hodně lepší než před týdnem, pane Kohn. Máte ještě sice opuchlé nohy, ale z toho si už nic nedělám.
Kohn:
- Já vám věřím, pane doktore. Kdybyste vy měl opuchlé nohy, taky bych si z toho nic nedělal!
 
Nic se nemá přehánět, ani rozumování.  Kdysi měl každý národ své městečko, proslavené tím, že v něm žili roztomilí, ale trochu těžkopádně myslící lidé. Češi měli svůj Kocourkov, a Židé zase svůj Chelm.
 
Pan továrník Kohn doprovází svého obchodního přítele Bauma po své vile na předměstí Chelmu. Když vejdou do jídelny, Baum se diví:
- Ale! Tak vidím, Kohn, že jste si sem koupil nového Rembrandta!
- No ano, – máchne rukou domácí pán, – musel jsem. Ten předchozí byl už velmi starý.
 
Dva mudrci z Helmu se procházejí po ulici, když najednou začne pršet.
- Rychle! – říká první, – roztáhni deštník!
- To nepomůže, říká druhý, můj deštník je celý děravý.
- Tak proč jsi ho bral s sebou?
- Copak jsem věděl, že bude pršet?
 
- Toto je ale bláznivý svět. Ti, co mají kupu peněz, dostanou i úvěr, a těm, co nemají peníze, nikdo na úvěr nedá!
- Ale z obchodníka, který by dával na úvěr chudým, by za chvíli byl taky chudý, - namítá druhý.
- No a co? Tak by získal i on právo kupovat na úvěr!
 
V rusko-židovských anekdotách se často objevoval Herz Ostropolský, lidový vtipálek a sluha zbožného rabína. Jeho příhody ukazují, co je to důvtip naruby:
 
Herz Ostropolský jednou přenocoval v haličském hotelovém pokoji společně s generálem. Nechal se vzbudit v šest ráno. Když vstal, byla ještě tma. Oblékl se, ale v tom spěchu si místo svého klobouku vzal generálovu čáku. Cestou na stanici si sáhl na hlavu a zvolal:
- Bože můj, ten osel vzbudil místo mě generála!
 
Jednou řekl Herz Ostropolský zasněně:
- Přál bych si, aby můj dům v noci shořel a já abych se zachránil v jediné košili!
- Odkdy si lidé přejí neštěstí a ztrátu? – ptali se ho.
- Jakou ztrátu? Konečně bych měl košili!
 
Přítel Ostropolského se chlubí:
- Moje žena dokáže celé hodiny mluvit na jakékoli téma, které jí zadáte.
- To je toho, to ta moje umí taky. Ani nemusíte zadávat téma!
 
Šnorer – podnikatel
 
Nejjasnější ukázkou logického uvažování jsou ale anekdoty o židovských žebrácích – šnorerech. Šnorer není otrhaný a špinavý bezdomovec, který za každou cenu hledá něco na zub nebo něco do nosu.
Naopak, je to hrdý filosof, který dělá ostatním laskavost tím, že od nich přijímá milodary. Dokonce jde často tak daleko, že očekává nejen milodar, ale i ocenění svých kvalit podnikatele.
 
Židovský žebrák stojí na prahu boháčova domu. Boháč se nad ním slituje.
- Dám vám tyhle staré kalhoty. Ale podívejte se, jsou jako nové. Žebrák si je vezme a říká:
- Kéž Ti Pánbůh požehná. Ale udělejte pro mě ještě něco. Kupte si tyhle kalhoty. Podívejte se, jsou jako nové.
 
 
Kohn je tolerantní člověk, ale přece jen zná někoho, kdo je ještě tolerantnější – rabína v jejich městečku.
Moše si stěžuje rabínovi na Izáka. Rabín chvilku přemýšlí a potom dá Mošemu za pravdu. Sotva Moše odejde, přijde Izák a pomlouvá Mošeho. Rabín zase chvilku přemýšlí a dá Izákovi za pravdu. Když Izák odejde, ozve se rabínův žák:
-          Rabi, nemůžete přece dát za pravdu oběma!
Rabín se zase zamyslí a za chvilku odpoví:
-          Máš pravdu.
 
Kohn se potká přítele Sterna:
-          Víte, co je nového, pane Kohn? – oznamuje Stern.
-          Maisl včera vyskočil z okna! Kohn pokrčí rameny a suše konstatuje:
-          No, když si tím pomohl …
 
Kohn se potká s Grünem.
-          Dlouho jsem tě neviděl. Co děláš?
-          Poslední tři roky jen přemýšlím o smyslu života.
-          A na co jsi přišel?
-          Že život je jako studně.
-          Jako studně? To je přece hloupost!
-          No dobře, tak teda není…
 
Expres Paříž – Berlín dorazí na francouzsko-německé hranice. Německý celník vybere z Kohnova kufru demižón a ptá se:
-          Co to je?
-          Lurdská voda, prosím, obyčejná lurdská voda.
Celník nevěří, vytáhne zátku a přivoní. Potom přísně řekne:
-          Pane, mýlíte se, toto je koňak!
Kohn sepne ruce, obrátí oči vzhůru a zbožně zvolá:
-          Bože, děkuji ti! Zase zázrak!
 
V začátcích astronautiky hledají Američané dobrovolníka, který by se nechal v raketě vystřelit na Měsíc. Nikdo nechce a tak nakonec přijdou za Kohnem.
-          Pane Kohn, kolik byste chtěl za to, že bychom vás vystřelili na Měsíc?
-          Sto tisíc a sto dolarů.
-          Proč právě tolik? – Ale pánové, to je přece jasné: sto tisíc dolarů si nechám a za sto dolarů najdu bezdomovce, který to vezme za mě.
 
V malém městečku umírá skromný a nenápadný Kohn. Kolem jeho smrtelné postele se shromáždila místní honorace a oceňuje jeho ctnosti.
- Dobrý člověk, moudrý člověk, dobročinný člověk, přátelský člověk, pohostinný člověk, zkrátka – anděl!
Umírající Kohn nabíraje poslední síly sotva slyšitelně zašeptá:
- A moje skromnost? Nesmíte zapomenout na moji skromnost!
 
Chudého Kohna srazí na ulici auto místního milionáře O‘Neilla. Naštěstí se Kohnovi nic vážného nestalo. Kohn se opráší, milionář se mu z okénka omlouvá a v klidu se rozejdou. Doma Kohn vypráví tu příhodu Sáře. Ta se chytí za hlavu:
-           Bože, proč jsem si musela vzít tak nepraktického člověka?! O´Neill! Těžký milionář! A ty ho necháš odejít a neumíš z něho dostat ani centík!
Chudák Kohn se zamyslel a podal žalobu na ublížení na zdraví ke kardinálovi. Přišel den soudu a Kohna dovezli před porotu na vozíčku. Všechno šlo hladce. O´Neill neprotestoval, přestože byl odsouzen, aby zaplatil vysoké odškodné. Ale na chodbě – už po procesu – přistoupil ke Kohnovi mířícímu na vozíčku k východu, a pomstychtivě zašeptal:
-           Mně je to všecko jasné, pane Kohn, ale pamatujte si: já vás dám sledovat a až slezete z toho vozíčku, poženu vás k soudu, až se za vámi bude prášit!
-           Jak myslíte, odpoví Kohn. – Ale mě teď odnesou rovnou do auta a odvezou na letiště. Tam mě naloží do letadla, které letí do Lourd. A to vám říkám, takový zázrak, jaký se tam stane, lidé ještě neviděli!
 
Jakob, pomocník v obchodě, se motá za pultem a vzdychá:
- To je strašné, jak mě bolí hlava! Já snad přijdu o rozum!
Obchodník Kohn to napřed klidně poslouchá, potom to ale nevydrží:
- Pane Jakobe, jestli vám něco je, tak jděte domů! Ale nemotejte se tady a nechvalte se, že máte rozum!!!
 
Poslyš, Johan. Když je dnes ten den smíření, odpusťme si, co jsme si – a buďme zase přáteli, – říká Kohn.
Já jsem pro.
Tak ti tedy ze srdce přeju to samé, co ty mně.
Cože, už zase začínáš?!
 
Starý Kohn se před soudem zodpovídá z obžaloby za ředění vína. Kohn odmítá obžalobu a hájí se takto:
- Pane soudce, ráčíte se vyznat v chemii? Neráčíte! A zde přítomný pan soudní znalec, ráčí se vyznat v právech? Neráčí. No vidíte. A vy ráčíte být vzdělaní lidé. A ode mne, starého nevzdělaného Kohna byste chtěli, abych se sám vyznal v tom, co vy dva dohromady nevíte – v zákonech a chemii. Kdo to může ode mě chtít?
 
Kohn junior, nepodařený synátor slavného advokáte Kohna, zástupce ve věcech trestních, skládá státní zkoušku.
Pan profesor se ho ptá:
-          Vysvětlete nám, pane kolego, co je to podvod!
-          Podvod je…, no třeba… když mě teď vyhodíte, půjde o podvod! – řekne nakonec.
-          A to jak?
Protože podle Trestního zákona „Kdo využije něčí nevědomosti, aby ho poškodil, dopouští se podvodu.“!
 
Kohn se u pokladního okénka na stanici v Pardubicích tvrdohlavě domáhal slevy ceny lístku do Prahy. Pokladník však stejně tvrdošíjně odmítal.
Nakonec vlak odjel a Kohn vítězoslavně konstatuje:
- vidíte, kvůli vaší tvrdohlavosti jste přišel o obchod, který jsem vám nabízel!
 
Na nádraží v Brně chodí Kohn od jednoho pokladního okénka ke druhému a všude se ptá, kolik stojí lístek do Rosic.
- Deset korun, zní všude odpověď. Kohn kroutí hlavou, přijde ke svojí společnici a říká:
- Podle všeho je třeba koupit za deset korun. Už jsem se ptal všech pokladních a všude je cena stejná. Určitě se na nás domluvili.
 
Kohn a Stern se vrátili z Budapešti zpátky do rodného městečka. Oba spáchali těžký hřích – navštívili vykřičený dům. Teď stojí před rabínem a žádají, aby je potrestal.
- Celý měsíc budete chodit s hrachem v botách! – rozhodl rabín.
Po pár dnech Stern, který už sotva chodí, potká Kohna, který si vykračuje po ulici jakoby nic.
- Poslyš, Kohn, ty jsi snad rabína neposlechl? – odváží se zeptat Stern.
- Samozřejmě, že jsem ho poslechl.
- Jak to, že já sotva lezu, a tobě ten hrách vůbec nevadí?
- Víš, Sterne, možná to bude tím, že já jsem si ten hrách uvařil.
 
 Tma jako v pytli. Pan Kohn je už skoro před svým domem, když ho najednou zastaví nějaké holohlavé individuum (nemyslím tím nikoho konkrétního z našeho okolí) a řekne:
- naval prachy, nebo Ti ustřelím kebuli!
- prosím vás, počkejte – řekne mu Kohn, – dám vám všechny peníze, co mám. Ale aby moje manželka uvěřila, že mě přepadli, tak mě, prosím, střelte jenom tak do kabátu. Roztáhne kabát a lupič ho prostřelí. Nakonec pistole cvakne naprázdno.
- Co se stalo? – diví se pan Kohn.
- Došly náboje, – vrčí rozmrzele lupič.
- Ale to pak promiňte! Když už na mě nemáte náboje, tak já pro vás nemám peníze! Poroučím se!
 
Pánové Kohn a Stein cestují nočním rychlíkem z Olomouce do Prahy. Vlak je poloprázdný a tak se pánové pohodlně rozloží v kupé a ukládají se ke spánku. Najednou se otevřou dveře a maskovaný lupič s revolverem v ruce řekne:
- Pracky nahoru a prachy sem!
Pan Stein zdvihne okamžitě ruce nahoru, ale pan Kohn otálí a žádá lupiče:
- Prosím vás, pane lupič, mohl bych si napřed něco vyřídit tady s kolegou?
Lupič mu na to dá půl minuty. Kohn rychle vytáhne z náprsní tašky tisíc korun a podá je Steinovy se slovy:
- Pamatuješ si? Už rok ti dlužím tisíc korun. Tak tady je máš, Steine!
 
 Kohn se synkem chtěli obědvat. Vešli do restaurace u Lhotského, ale nelíbí se jim jídelní lístek, tak odešli. Zašli ke Grünovi, ale tam zjistili, že je tam průvan a také odešli. Nakonec zapadli do hospody u Pulkrába a naobědvali se. Když už byli venku, Kohn zjistil, že někde zapomněl deštník. Vrátil se k Pulkrábovi.
- Tady jste ho nenechal, – oznamuje hospodský. Šli k Lhotskému.
-  Ne žádný deštník tu není. Když přišli ke Grünovi, ten už je vítal s deštníkem v ruce. Starý Kohn se zadostiučiněním řekl synkovi: 
- Je to marné, našinec je našinec. 
     
Gross navštíví Kohna, který právě obědvá.
-    Jak se má žena? – ptá se Gross.
-    Mrtvá. – říká Kohn lakonicky a pokračuje v jídle.
-    Proboha, to jsem nevěděl. A co syn?
-    Mrtvý.
-    To je hrozné.
-    A co dcera?
-    Mrtvá.
-    To je ale hrozné neštěstí!
Mezitím Kohn dojí, utře si ústa a prohlásí:
-   Chválabohu, všichni jsou živí a zdraví.
-   A proč jsi říkal…?
-   Když obědvám, tak je pro mě každý mrtvý. 
 
V kupé vlaku sedí pan Novák a pan Kohn. Pan Novák vytáhne z kufříku papírový   pytlík, z pytlíku uzenáče, rozloží to před sebe a rozumuje:
- Ať je to, jaké chce, jedno se vám židům nedá upřít – obchodního ducha. Máte na to prostě zvláštní talent. Jak se to dá vysvětlit?
- Jednoduše, – říká pan Kohn. – My totiž jíme hlavy z uzenáčů, A tím si tříbíme myšlení.
- Víte co? – zamyslí se pan Novák. – Já sním tu hlavu a vy, jestli se neurazíte, snězte to ostatní. Pan Kohn souhlasí a s chutí se pustí do uzenáče. Pan Novák zápasí s hlavou. Po chvíli hlavu zhnuseně odloží a podezíravě řekne:
- Poslyšte, vždyť jste mi říkal, že jíte jen hlavy a teď se klidně cpete masem a hlavu jste nechal mně!
- Vidíte, snědl jste teprve kousek hlavy a už vám to začíná myslet!
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář