Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ahoj.
 
Jmenuju se Abygalle Fany Eciloten, ale můžete mi stejně jako moji dvounožci říkat prostě Aby. Pro ty, co mně neznají, jsem skoro osmiletá fena Obrazekbelgického ovčáka malinois a patřím taky do tý vaší naší záchranářský brigády. Chci vám vyprávět, co jsem prožila v sobotu 9.srpna, to teda byla sobota!
 Sotva se rozednilo, tak už ti mí dvounožci vstávali a začali být podezřele čilí. Když mně ještě za tmy vyhnali z gauče na procházku, bylo jasné, že se zase něco bude dít. Než jsme se vrátili z procházky, páníček měl nachystaný auto a hned nás s Áťou (to je můj spolubydlící ve vejběhu – důvěrně mu říkáme pévépéčko – to znamená portugalský vodní pes) nacpal do kufru a hned jak panička zavřela ty dvě psí důchodkyně, tak jsme vyjeli do neznáma – teda alespoň pro mně.Obrazek
Když po pár minutách páníček zastavil a do kufru se začla cpát ta protivná uřvaná šedivá beardedka vod Kubalů, pochopila jsem, že zase jedeme někoho zachrańovat (samozřejmě cvičně). Jeli jsme asi hodinu a najednou jsme stáli u nějakého baráku a na jedný straně byla nějaká voda a na druhý obrovská louka. Hned jak nás dvounožci pustili z vodítka, tak jsme si ji šli s pévépéčkem prohlídnout. Dvounožcům se to z nějakého důvodů nelíbilo a furt pískali a něco řvali. Ale kdo jim má rozumět, když letí tryskem po louce. Když jsme se vrátili, šoupli nás do auta, otevřeli nám dveře a někde zmizeli.
Ani nevím, jak dlouho se motali u těch ostatních dvounožců, ale když se vrátili byla s nima Klára – to není fena, ale dvounožec ženského pohlaví, a je príma a vždycky pro nás vymyslí nějakou zábavu a schovávačky a tak. Drkocali jsme se po lesních cestách a jak jsem pochopil z jejich řeči, tak si prohlíželi stanoviště, kde budou ti závodící dvojice zatáčet na trase a páníčci by tam mohli zabloudit. Jo, že nevíte, jací závodníci, tak já vám to prozradím – byli jsme ve Stéblové a konal se tam závod o železného psovoda – ani nevím proč se to tak jmenuje, většina dvounožců mi spíš připomínala sochy z tvarohu. Pak jsme se zase vrátili k tý vodě a dvounožci šli chystat start a další nějaký věci, kterejm nerozumím.
ObrazekPak už se začali dít věci, dvounožci se začali převlíkat do takovejch směšnejch malejch hadříků – říkaj tomu plavky – a houfovali se u tý vody. Tam bylo několik bójek – určovali prý vzdálenosti, které mí psí kolegové se svými dvounožci musí uplavat. Můj páníček jich několik vyfotil a vyzvedl mně z auta a že musíme na nějaké rozcestí, kde budeme všem ukazovat cestu. Jen jsme vyšli, začalo pěkně pršet – to mně tedy rozhObrazekodilo – představa, že budu ležet celý den někde v dešti – brrrrrrrrrrrrrrr. Naštěstí brzo přestalo a pak už nepršelo. Místo toho tam furt někdo lítal - nejdřív se všichni několikrát prohnali kolem na kole – teda dvounožci na kole a psi na vodítku u kola. Pravidla jsem moc nepochopila, protože někteří jeli mockrát (asi 4x) a někteří jen málo (2x), jen jsem slyšela páníčky jak říkali, že tam byli tři kategorie (jen doga ví, co to slovo znamená) pro záchranáře a dvě pro veřejnost. Když téměř kolem mého čenichu proběhl ten velkej uslintanej Simon (já ho teda nemám moc v lásce a nechápu jak si ta sympatická Klára mohla pořídit takovou obludu, když je tolik Obrazekhezkejch maliňáků), tak jsem po něm vyjela. Sice jsem dostala od dvounožce vynadáno, ale ten jeho úlek stál za to a při každým dalším kole už se mi uctivě vyhejbal.
Ty větší psi byli dobří, ale ty mrńouse jsem docela obdivovala, na těch mrňavejch, křivejch nohách to musela být fuška. Pak se dvounožci začali objevovat bez kol – myslela jsem si, že je ztratili nebo, že jim je ukradli, ale ona to byla prý jen další disciplína – běh. Nakonec to všichni projeli i uběhli a já jsem se mohla vrátit do klidu a pohodlí auta – teda hned potom, co si se mnou páníček udělal dva jednoduchý přímáčky do lesa. Samozřejmě, že se za nějaObrazekkou dobu vrátilo i pévépečko a taky Fanča (to je ta beardedka). Dvounožci pak počítali výsledky, povídali a chystali ceny a čekali na nějakého jejich velkého šéfa, co přispěl na ty dárky – snad prej samotný hejtman. Když to všechno spočítali, sepsali a nachystali, tak vyhlásili výsledky, hejtman předal ceny a rozhodčí jim promluvil do duše. Všichni byli rádi, že přežili, nakonec i já. Jen pévépečko, se celou cestu domů vyptávalo, co se tam dělo, protože on celou dobu na stanovišti spal a neměl ani zdání, co se kolem něj děje. Jak jsem slyšela od ostatních, všem se to moc líbilo, prej to bylo dobře zorganizovaný, ceny byly super a prý že za rok zase přijedou. Jen jedna věc mi vrtá hlavou. Proč furt mluvili o železném psovodovi, když kovový tam byli snad jen ty soudky na krmivo.
No uznejte, to byla vypečená sobota, co?
 Obrazek
Mějte se.

Vaše Aby.

PS: ten můj dvounožec něco mlel o tom, že na nějakym netu můžete najít víc:
 

 

http://rover.rajce.idnes.cz/ZELEZNY_PSOVOD_2008_STEBLOVA/

http://www.zachranari-pardubice.cz/

28. srpna 2008