Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zákon třetí – základní zákon o vědeckém bádání
 
Vždy je třeba méně energie na rozbabrání věcí, než na jejich vrácení do původního stavu.
Komentář
Asi proto je celý svět už od stvoření rozbabraný.
Lví podíl na tom mají právě vědátoři, řídící se zásadou, že jestli má smysl něco dotáhnout do konce, má smysl to natahovat i dále. Kdoví proč, když někdo mluví o vědě, za chvilku začne mluvit o omylech. Že by proto, že omyl je nejuznávanější vědeckou metodou jak posunout pokrok dopředu?
Neúspěšný experiment je totiž velmi užitečný – dá se použít jako nejúčinnější odstrašující příklad. Že se takto nedá žádný problém vyřešit? Nevadí. Zatím jedinou vědecky nevyvratitelnou metodou je tato:
Skutečný problém nemá řešení.
To ale neznamená, že se jím věda nemá zabývat.
Právě naopak! Jsouce si vědomi, že řešení neexistuje, vědátoři mají možnost si s chutí vymýšlet. A také vymýšlejí.
Naštěstí tu však existuje cosi, co je drží při zemi. Tím čímsi je, jak jinak, další  Murphyho zákon, který zdvihá varovně prst – ale o tom zase až příště.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář