Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Starodávné vánoční zvyky

Co bychom mohli ze starých zvyků obnovit, použít a jak. 

Mohl bych o nich psát v časovém sledu, ale zajímavější bude je seřadit podle zvykoslovných předmětů, které se dosud uchovaly v naší paměti. Možná si jich začnete i vážit, až se dozvíte, jakou měly v představách našich dávných předků kouzelnou moc:
 
VÁNOČKA - Ve své prapůvodní podstatě byla pšeničný chléb, zapletený do tvaruObrazek velikého klasu. Až budete péct tu svoji, už se zařiďte „moderně“, to je podle receptů v dnešních kuchařkách. Ty jsou „jen“ stoleté, vánočka se peče už tisíciletí. Ten veliký klas, z něhož všichni pojedli o Štědrém večeru (a dostala i domácí zvířata, stromy, pole a voda ve studánce!), byl symbolem budoucí hojnosti. Věřilo se, že kdo by zabloudil a vzpomene si, s kým jedl vánočku, zvanou i štědrovka, ten se zase vrátí.
No a pro úplnost. Na stole stála vánočka ozdobená třemi svíčkami, kolem nich byl napíchán zimostráz a svítila při štědrovečerním stolování jako živý svícen. Už víte, odkud je zvyk dávat svíčičky na jubilejní dorty? 

ADVENTNÍ VĚNEC. Upadl v zapomnění a v dobách „novodobého temna“ ho bylo možné vidět tak nanejvýš v kostelích a sem tam Obrazekv domě, kde ještě nezaměnili Vánoce za pouhé honění za pořádkem a dárečky. Dnes už je můžeme vidět častěji.Je to krásný symbol, vypráví o tom, jak se na světě rozšířila tma. Pro skutečnost předvánočního času je typická, ale lidé minulosti, spjatější s přírodou a s poznáním Boha, ti to vnímali jinak než my dnes, daleko silněji. Vždyť měli tmu i ve svých chalupách, kde se svítilo jen na krbu, nebo nějakou tou třískou v loučníku. A tak si po 4 neděle adventní přípravy na vánoce vychutnávali příchod světla a těšili se na Ježíška ne jako na nadílku, ale jako na Spasitele, který je Světlo ze světla. První neděle – šero. Svítí jen jediná svíce. Ostatní čekají. Druhá neděle. Svítí dvě, světla přibývá, svátky se blíží. Třetí neděle – jsou již na dosah ruky, ve světnici je skoro tak jasno, jako o svátcích. Konečně na 4. neděli svítí všechny a stejně tak po dobu vánoc.Zkuste si v adventu udělat krátká posezení s rozpravou čtyřikrát po sobě a rozsvěcujte při tom svíce v určeném pořadí. Budete překvapeni krásou dávného zvyku. Věnec z chvojí líbezně voní, světlo je milé, teplé, připomíná vzdálený čas sezení u ohňů.

VÁNOČNÍ   STROMEK jsem úmyslem napsal jako vedlejší kapitolu k adventnímu věnci, Obrazekponěvadž jej zčásti nahradil, zčásti vytlačil. Jako se kdysi nadělovalo do sundaného věnce, tak se od 19. století naděluje pod stromeček. Snad za to může německá reformace, která ten zvyk zavedla nejprve v Německu a od konce 18. století pronikal i k nám, nejprve mezi bohaté a postupně všude. Nešlo to příliš rychle – na vesnicích se stavěly stromky až po 1. světové válce, když ten zvyk přinesli vojáci po návratu z fronty, kde jim byl jedinou připomínkou Vánoc.
Jak tedy s ním? Určitě jej nezavrhneme, ale do klubovny snad postačí větve z polomů, i těch zadušených chudáčků z trhu je mi vždycky líto.
Původními ozdobami stromků byly pletence ze stříbrných a zlatých nití, v měšťanském prostředí i zlacené dřevěné řezbované ozdoby. Nejpůsobivěji si jej ale zdobili ti nejchudší na venkově – pletenci ze slámy, zdobenými slaměnkami a posledními plody podzimu – červenými jablíčky. Nechyběl ani voňavý perník, vánoční pochoutka, za kterou vděčíme moudrosti a snad i mlsnému jazyku Otce vlasti Karla IV. a je s adventním věncem a jesličkami druhým nejstarším pamětníkem Vánoc v Čechách.
To nám to dějepisné rozpomínání pěkně utíká!
Tak honem ještě k těm jesličkám.
 
BETLÉM, JESLIČKY. Je to tradice také zpola zapomenutá. Kdysi byly skoro v každé Obrazekrodině, třeba jen maličké, papírové a laciné, tak říkajíc „na jedno použití“. Pak ve jménu potírání náboženství zmizely z papírnických obchodů a objevily se znovu až v posledním desetiletí minulého století. Mnohé mají velice dobrou výtvarnou úroveň ( k dostání jsou vystřihovánky podle kartonů Mikoláše Alše, dostane se i krásný „národopisný“ betlem Dr. Kvěchové s kroji celého bývalého Československa, vyšly kartony podle starých betlemů Příbramských i Třebíčských a i časopis Skaut-Junák vydal před pár lety jako přílohu skautský betlem. Zkuste svou trpělivost, ale kdo chce víc, ať se stane opravdovým betlemářem.Na české straně Vysočiny už vymřeli. Můžete ale zkusit jejich dovednost. To se vezme špalíček dřeva, opracuje se do tvaru žádané figurky (Na ty je nejlépe se podívat buď na zmiňovaných papírových betlemech, nebo návštěvou kostela či muzea, kde mají řezbované a keramické figury.) Lidoví řezbáři pak dělali něco, co Obrazekudiví: Vzali kousek chlebové střídky, chvíli ji požvýkali, a když začala být lepivá, modelovali z ní chybějící detaily (ruce, nosy, vlasy, ale i záhyby oděvů postav). Pak nechali všechno zaschnout a natřeli celou figuru hustou klihovou barvou bíle jako základ. Vám ji účinně nahradí latex, pokud nechcete zkusit originál a mísit rozehřátý truhlářský klih s práškovou křídou a troškou sádry. Nevýhodou původní barvy je, že se nedá schovat a musí se hned spotřebovat. Když základní nátěr zaschl, obarvili figurku pestrou, rovněž klihovou barvou. Proč se nic z tohoto jednoduchého umění na české straně Vysočiny  nezachovalo? Když byly soubory figur opuštěny a přestalo se s vystavováním v mechu za okny, nebo doma v koutě světnice, odložili je většinou na půdu. Tam červotoči a myši proměnili figurky v holá lipová dřívka. Tak i vy si dejte pozor, až své výtvory budete ukládat.

 

 
KOLEDA?   KOLEDA! Taky se vám zdá, že bych měl zpívat dál – Štěpáne!
Nebo se vám nelíbil ten první otazník? No ovšem, vy znáte koledu jen jako vánoční zpěv, ale původní smysl toho slova je jiný: obchůzka.
Koledovat, tj. obcházet domy, zpívat a dostávat dárky je zvyk tak starý, jako Vánoce, tedy asi těch tisíc let. Jen zpěvy a dary se měnily, dokud lidé nezasedli k plným mísám a pohárům u televize. Teď už je po koledě. Je na vás, abyste zkusili, jestli to ještě dovedete:
Přišli jsme k vám na koledu, milí přátelé!
Pro oříšky, pro jablíčka červené.
Dáte-li aj grošík, vezmeme,
nebo mírku hrachu přijmeme.
Koledy vám zazpíváme,
zase půjdeme.
Nenechte nás tady dlouho stát,
k Betlemu se máme ubírat,
Ježíškovi zrozenému jít ruku líbat.
 
TICHÁ NOC, SVATÁ NOC … Tu koledu jsme si vypůjčili, ale V. Renč ji opatřil tak krásným českým textem, že patří ke klenotům vánoc.
ObrazekPřipomíná mezi koledními zpěvy ústřední událost dějin – narození Ježíše Krista. Letos o půlnoci mezi 24. a 25. 12. to bude právě 2001 léta, pokud se první křesťané nezmýlili o ty tři roky, jak říkají astronomové podle studia úkazu, označovaného jako betlemská hvězda. Tak, zase víme něco víc – od těch prvních Vánoc v městečku Betlemě, zapadlém koutě Palestiny, se počítá náš letopočet.
Ta tichá, svatá noc byla našim předkům dlouhá. Oni byli zvyklí chodit brzy spát a tuhle noc se čekalo na slavnou půlnoční bohoslužbu. I ze vzdálených vesnic šlapali lidé nocí a pěšky, aby si zazpívali od srdce i od plic Narodil se Kristus Pán.
A tak si večer krátili. Zkuste si to zahrát jako divadlo, určitě se vám to bude líbit.
Večeře byla skromná: Hrachová polévka a po ní kuba s houbami, nakonec bylinkový čaj slazený medem, vánočka a ovoce: jablka, suché křížaly a ořechy.
Lidé seděli kolem stolu, jehož nohy ovinul řetěz „aby se celý rok drželo pohromadě“. Na stole měli nasypáno něco obilí, nebo tu byla výzdoba z klasů „aby bylo hojně všeho“.
A po večeři se odehrávaly zvyky.
 
Tak se krájela jablka napříč jadřincem. Křížek věstil neúspěchy a možná i nemoc a smrt, hvězdička pak radostný příští rok. Svíčičky na skořápkách ořechů plavaly v míse a měly dětem ukázat, jak daleko to v životě dotáhnou. Dívky běžely klepat bezem a říkaly to tajemné „Třesu, třesu bez, pověz ty mi pes, kde můj milý dnes!“ A odkud se ozvalo zaštěkání, odtud čekala „toho pravého“.
Chodilo se k vodám sekat led a hledat v hlubině svou budoucnost. Sugestivní představy této pověry skutečně dovedly nejen táhnout k úspěchu, ale i zabíjet. Přečtěte si o tom v Erbenově Kytici.
 
T R A D I Č N Í   Z V Y K O S L O V N É   P Ř E D M Ě T Y
VRKOČ - podklad tvoří věncovitý pletenec z kynutého těsta ( o průměru cca 20 cm). DoObrazek něj napícháme špejle asi 25 cm dlouhé, na něž navlečeme suché švestky, křížaly (lze i fíky) a další pamlsky. Špejle se sbíhají do jablka, tvořícího vrchol kuželu. Do vrchní poloviny jablka napícháme paprskovitě do stran kratší špejle se sušeným ovocem, na šňůrky zavěsíme cukroví balené do pestrých papírů, sušenky apod. Vrkoč se dělal i patrový a ve východních Čechách se strojil o Mikuláši nebo vánocích dětem.
Vánoční ozdoby ze slámy – nejprve je třeba slámu pro práci připravit. Od stébla se odstřihnou jednotlivé dílky (vždy části mezi kolínky) a sloupnou se listeny. Tak zůstanou jen vnitřní čisté ústřižky slámy (krátké „trubičky“). Z nich se dají připravit dva druhy vánočních ozdob.
A ještě špetka humoru na závěr: Čarodějnice nelítají jen o filipojakubské noci, ale také o Štědrém večeru, a to kolem osvíceného oltáře o půlnoční, jenže je není vidět. Kdo by to chtěl znát, musí po celý advent řezat vařečku, každý den odloupnout ze špalíku jen jedinou třísku. Dokončí-li ji právě na Štědrý den, večer ji provrtá a vezme na půlnoční, otvorem v ní uvidí, která jeho sousedka je čarodějnice. Tak vám přeju, ať tam uvidíte hodně svých známých a sousedek, aspoň se utěšíte.
ObrazekProč že končím s humorem? Protože těm pověrám nevěřím, ale jsou asi tak líbezné jako strašidelné báchorky o vodních vílách a ohnivých sudech. Dotvářejí atmosféru Vánoc jako svátků největší radosti v roce.
O prvních Vánocích lidstvo dostalo Spasitele a odlesk té veliké radosti, o které čteme v Lukášově evangeliu: „Zvěstuji vám velikou radost…“, ten zůstal. Zkusme ji také rozdávat, protože jsme jí tolik, tolik dostali.

Spolu s autorem textu - Petrem Hájkem vám všem přeji klidné a požehnané vánoce.

 

 

Rolf

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář