Jdi na obsah Jdi na menu
 


Když jsem hledal vhodný název pro rozjímání s rovery, vytanul mi na mysli útlý svazek zamyšlení Ladislava Ruska – Šamana, který nesl název roverské pěšiny. To bylo přesně ono, co jsem hledal.
Vždyť rover znamená poutníka, tuláka na cestách a skaut-rover je vlastně poutníkem na cestě života, který má ve svém štítě jedno prosté slovo služba.
Pěšina – to je krásné, dnes už téměř zapomenuté slovo. Snad i proto, že všude mizí ty prapůvodní, přirozené cesty a cestičky pro pěší, možná i proto, že už jen málo lidí chodí na delší cesty pěšky a že ještě méně lidí pochopilo cenu a kouzlo prosté pěší chůze, pěšího putování krajinou…
Služba – u roverů bychom nejprve měli přemýšlet o službě sobě samému, která spočívá především v poznávání sebe: „Kdo jsem? Jaký jsem, Jaký chci být?“
Znamená to přemýšlet o sobě, o svých skutcích, svých znalostech. Ale nejen přemýšlet, nýbrž také hledat cestu jak dál – cestu poznání. Správný rover je ten, kdo jde po této cestě s otevřenýma očima i srdcem. Rover jakožto poutník se nebojí vydat na pouť myšlenek, poznání a názorů. Je to často velmi namáhavé putování – ono totiž „myšlení bolí“. Pokud ale chceme vystoupit až na vrchol hory poznání, abychom viděli „zářící slunce“, musíme mít velmi mnoho pevné vůle a houževnatosti a také nás čeká mnoho „duševní práce“.
Průvodcem nám na naší cestě může mimo jiné být mnoho dobrých a moudrých knih (Seton – Kniha lesní moudrosti, Rolf zálesák, Dva divoši, …; Thoreau – Toulky přírodou; Vosátka – skautské toulky přírodou; B.P. – Na pouti za úspěchem a mnoho a mnoho dalších). Mohou nám dát mnoho - pomohou nám se připravit na život a otvírat nám nové světy, ale skutečné zážitky a poznání musíme hledat a získávat sami.
A nebojme se při hledání poznání i občasné samoty. Může se stát lékem ve chvílích, kdy nás začne napadat „ponorková nemoc“. Nakonec jdeš-li sám , patří v té chvíli příroda jenom tobě, nikdo tě neruší v tvém rozjímání – příroda hovoří jen k tobě. Ticho inspiruje k mnoha myšlenkám a pokud slyšíš hlasy, jsou to jen hlasy přírody. Napadají mne Šamanova slova z knížečky v úvodu vzpomínané:
„Kdo jde sám, nevrací se nikdy s prázdnou.
Kdo jde sám, může vyjít hned.
Kdo jde sám, v přírodě nebude sám:
Bože, veď nás po svých stezkách.“
Přál bych si, aby Ti naši roveři dokázali a uměli putovat jako to uměli moudří „roveři“ E. T. Seton, H.D. Thoreau, M. Vosátka a mnozí další.
 
Rolf