Jdi na obsah Jdi na menu
 


První tištěná kniha

I když středověká šlechta většinou neuměla číst, k dobrým mravům patřilo mít na svém hradu či zámku pár tajemně vyhlížejících a patřičně zaprášených foliantů. Asi tvořily dobré pozadí na obrazech, kde pán pózoval v plné zbroji. Tak se stalo, že povolání písaře bylo, hned po hrobaři, nejjistějším povoláním. To si zřejmě uvědomil i jistý Johann Gutenberg, který jsa původním povoláním obchodník, po třetím bankrotu prohlásil, že se stane písařem. Popravdě je třeba říct, že pro cech písařů to nebyla žádná výhra. Johann, aby měl hezčí rukopis, si pomáhal vínkem. A tak se stalo, že jednou namísto husího brka smočil do kalamáře palec. Znechuceně se na něj podíval a potom ho bezmyšlenkovitě otiskl na papír před sebou. A ejhle! Na papíru se objevil přesný otisk jeho prstu. Johann na něj chvíli zíral jako tele na nová vrata a potom se mu v hlavě rozsvítilo – to jak dostal pohlavek od šéfpísaře. Johann dostal hodinovou výpověď bez nároku na odstupné a sociální dávky.

Utíkal domů a při světle hvězdičky, jež mu ještě blikala v hlavě, vyřezal z dřeva písmeno „a“. Potom ho potřel inkoustem a zázrak se opakoval – písmeno se otisklo na papír. Princip knihtisku byl na světě, chyběl ale tiskařský stroj. Johann, teď už slavný vynálezce, přece nebude ta hloupá písmenka na papír otiskovat sám! V dohasínajícím světle hvězdičky se podíval kolem sebe a jediné, co uviděl, byl starý lis na víno, který mu už ani exekutor nechtěl vzít. Rychle vložil do lisu papír, na to dal písmena a nakonec zakroutil šroubem na lisu. Chvilku to nechal stát a potom lis otevřel. Nad tím, co uviděl, s uspokojením mlaskl jazykem. Už si byl jistý, že se dostane nejen do učebnic, dějepisu, ale že z toho vyrazí i pěkných pár grošů. Tak se i stalo. Bible, kterou vytiskl jako první knihu, šla na dračku.
 
Pak následovaly další a další , stále méně vznešené tituly, až jsme se dostali k dnešku, kdy platí, „čím hloupější, tím úspěšnější“. Inu, co, vždyť papír přece snese všecko. A tak už zůstává jen jediná nezodpovězená otázka. Nebylo by lidstvo v konečném důsledku přece jen lepší, kdyby se lis na víno používal vždy na to, na co byl určený – na tvorbu ducha povznášejícího moku?!