Jdi na obsah Jdi na menu
 


První psaná kniha

Všeobecně se dnes proklamuje, že historie lidstva začíná Adamem. Protože Adam po sobě nezanechal žádné literární dílo, můžeme téměř s jistotou tvrdit, že dotyčný je, aspoň pokud jde o knihy, nevinný. Ve skutečnosti je vina opice.

Když opice vyhnaly člověka z bezpečí korun stromů na nebezpečnou holou zem, začal si člověk lámat hlavu, jak se uživit. Nejdřív to zkoušel jako malíř, ale výstavy jeskynních kreseb nepřilákaly, když nepočítáme šavlozubého tygra, vůbec žádné obecenstvo. Ale dokonce ani tygr neměl zájem o výstavu, ale o umělce. Asi to byl první a poslední objektivní znalec výtvarného umění.

Člověk si horko těžko zachránil holou, i když trochu dotrhanou kůži, a skálopevně se rozhodl pro méně nebezpečné povolání - stal se filosofem. Jak je všeobecně známo, filosofové byli od nepaměti považováni za neškodné blázny. Jejich řeči tehdejší, pozdější i současní mocní považovali za zdroj pobavení. Jediné, co je štvalo, bylo to, že když chtěli večer v posteli povědět manželce či milence, co směšného se dnes od toho blázna filosofa dověděli, nemohli si vzpomenout, co to vlastně povídal. A tak přikázali filosofovi, aby své myšlenky hodil na pergamen.

Tak spatřila světlo světa první kniha s názvem "Republika" a spáchal ji jakýsi Platon. Byla to četba k popukání. Svědčí o tom i fakt, že když ji přečetl poslední starořecký tyran, puknul. Po tak úspěšném vstupu na scénu se s knihami jakoby roztrhl pytel, jen s kvalitou to jaksi pokulhává. V novodobé historii jsme nezaznamenali případ, že by nějaký panovník, prezident či předseda vlády po přečtení knihy puknul.

Murph Murphy