Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zákon druhý

Nic v životě nejde tak lehce, jak vám slibovaly sudičky při narození.
Komentář
Jestli se chcete mít dobře, musíte proto něco udělat. Ale i na to, abyste se měli špatně, musíte dřít jako mezek.
Příklad
Šípkové Růžence slíbily sudičky při narození krásného, moudrého, mladého a bohatého prince. Všichni byli tou sudbou tak nadšení, že neslyšeli, jak ta poslední, třináctá, jen tak mezi řečí utrousila, že se k němu bude muset prospat.
Princezna rostla jako z vody, jak už to tak v pohádkách bývá. Když právě nerostla, tak se toulala po zámku a zahradách hledajíc krásného, moudrého, mladého a bohatého prince. Když už z toho hledání byla na smrt utahaná, zašla do věže, lehla si na předení, pod hlavu si dala vřeteno a usnula jako zakletá. Její stará pěstounka (rozuměj chůva) přikázala všem jít také spát, aby princezničku nebudili. A tak prospali sto roků.
Zatímco si klidně spali, tak zámek zarostl trním, střecha na věži se rozpadla a zámek prohlásili za kulturní památku a taky poslali přihlášku mezi skvosty UNESCO. Až nakonec, když vláda už nevěděla, jak prošustrovat přebývající peníze ze státního rozpočtu, poslali partu tesařů, aby opravili střechu na věži, co kdyby se ti komisaři z UNESCO ještě před zápisem mezi světové klenoty chtěli přijet podívat, jestli ten zámek vůbec existuje a v jakém je stavu.
Jeden tesař byl mladý, druhý moudrý, třetí krásný a čtvrtý bohatý (to byl šéf). Vešli do věže a co nevidí – spatřili spící Růženku. Tak vytáhli ty svoje nástroje, trochu ji opravili a potom ji začali líbat. Co dělali dál, o tom pohádka mlčí. Je však známo, že po čase vyšla Růženka z věže sama a starostlivě za sebou zamkla.
Od těch dob jí stará pěstounka (rozuměj chůva) každý den nosí košík s jídlem a princezna si do věže chodí čas od času zdřímnout.