Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zákon čtvrtý
Jestli teoreticky existuje padesátiprocentní pravděpodobnost, že nás život zradí, tak ve skutečnosti se to stane v devíti případech z deseti..
Komentář
Neštěstí už dávno nechodí po horách, protože se bojí, a tak se bezpečněji cítí mezi lidmi. Proto v případě, že jde o život, není opatrnosti nikdy dost. A ono vlastně vždycky jde o život.
Příklad
Sirota Maruška pracovala jako au pair u své macechy.
Macecha jí za to, že krmila, umývala a všelijak jinak bavila její osmnáctiletou dceru Borišu, dávala střechu nad hlavou, tvrdou kůrku z chleba denně a platila jí hodiny angličtiny.
Kromě toho musela Maruška podle smlouvy splnit maceše všechno, co jí uvidí na očích. A tak jednou v prosinci jí uviděla na očích, že chce jahody. Maruška nezaváhala, sebrala košík a šla do lesa za dvanácti měsíčky. Dula do nich tak dlouho, až jí zpod sněhu vyhrabali hrst jahod, co tam zůstaly od léta. Když natěšená Maruška vběhla do chýše, uviděla tam sedět svého milého princ Bumbaje.
„A kdes tak dlouho trčela?“ mile se otázal Bumbaj. „Byla jsem v lese na jahodách.“ „Na jahodách? A v lese?“ diví se princ. „Co se divíš, vždyť jsem ti říkala, že je hloupá a neví, že v Kauflandu je mají za 19,90 Kč,“ říká Boriša, sedící mu na kolenou. „Máš pravdu, asi je hloupá,“ přitaká princ. Potom vezme Borišu za ruku, odvede ji do kočáru, odveze na diskotéku vyzkoušet, jak se umí otáčet.

Po diskotéce si vezme Borišu za ženu a když se jim za devět měsíců narodí syn, vezmou pro něj Marušku jako kojnou. A tak si žijí všichni šťastně – princ je rád, že nemá hloupou ženu, Boriša je šťastná že vyhodila ze sedla sokyni a Maruška je šťastná, že má mladého prince v náručí.