Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Bylo-nebylo, za sedmi horami, za sedmi řekami, stála kůlem podepřená chaloupka s děravou střechou a odtrženými panty na dveřích. V chaloupce bydlel jakýsi „vagabund“, který kromě výše popsané zříceniny zdědil po rodičích ještě mixér a jméno M. Urphy.

Zatímco jméno odolávalo zubu času a i po letech znělo stejně směšně jako v době, kdy ho zdědil, mixér nakonec nevydržel a pokazil se.
Když to M. Urphy zjistil, vyjmenoval v abecedním pořadí všechny jemu známé pohanské i křesťanské bohy, sedl si na předmět zdánlivě připomínající židličku, vzal do ruky brko a usilovně vraštil čelo, tedy přemýšlel.
Po pár hodinách s vraštěním přestal a začal psát. Když za dalších pár hodin přestal i psát, na cáru před ním se skvěl výsledek jeho složitých myšlenkových pochodů. Zněl takto:
 
Věci mají tendenci se kazit.
 
Je to k neuvěření, ale díky této jediné větě porazil všechny držitele všech možných i nemožných literárních cen na světě a stal se na několik desetiletí nejuznávanějším autorem.
Představme si – díky jednomu hloupému mixéru, který navíc ani nefunguje. Knížka, kterou jsem vybral, ale není o pokaženém mixéru – je o pokažených lidských vztazích. Autor si uvědomuje, že pokažený lidský život není až tak velká tragedie jako pokažený mixér, a tím pádem oprávněně uniká zájmu státníků, policajtů, literátů i bezdomovců, ale i tak doufá, že se najde pár jedinců ochotných číst si o takové banalitě, jakou je život a jeho zákony.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář