Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poslední místo
 
V pekle už bylo plno a před jeho branou ještě čekala dlouhá fronta. Ďáblu nezbylo než odepřít dalším přicházejícím přístup.
„Máme už jenom jedno místo a to by měl logicky dostat největší hříšník“ prohlásil.
„Je mezi vámi alespoň nějaký masový vrah?“
Aby ďábel našel toho nejhoršího, začal hříšníky ve frontě vyslýchat.
Po chvíli uviděl jednoho, kterého si předtím nevšiml.
„Co jsi udělal ty?“ zeptal se.
„Nic. Já jsem dobrý člověk a jsem tady omylem.“
„Něco jsi určitě udělat musel“ ušklíbl se ďábel, „každý něco udělal.“
„To dobře vím“, přesvědčeně odpověděl muž, „ale já jsem se od všeho vždycky držel stranou. Viděl jsem, jak lidé pronásledují jiné lidi, ale já jsem se k tomu bláznivému honu nikdy nepřidal, jak děti nechávají umřít hladem a prodávají je do otroctví, jak slabé vytlačují na okraj společnosti jako její odpad, jak jenom pořád přemýšlejí, čím by se navzájem podvedli. Ale já jsem tomu pokušení odolal a nikdy jsem nic neudělal. Nikdy.“
„Vůbec nic?“ zeptal se nevěřícně ďábel. „Jsi si jistý, žes to všechno viděl?“
„Na vlastní oči!“
„A nic jsi neudělal?“ zeptal se znovu ďábel.
„Ne!“
Ďábel se zachechtal: „Tak pojď dál, příteli. To místo patří tobě!“
 
Další příběhy pro potěchu duše – Bruno Ferrero
 
 
 
 Tři slova
 
Mladý a ctižádostivý rytíř byl známý svým bezuzdným životem. Jeden řeholník se ho snažil přimět k přemýšlení, aby zvážil, jak by riskoval, kdyby musel s duší tak obtíženou hříchy předstoupit před poslední soud.
„Já se ničeho nebojím,“ prohlásil pohrdavě rytíř. „Vím, že Pán je dobrý a milosrdný. Stačí, když těsně před smrtí řeknu tři slova, která mi zajistí věčnou spásu: Ježíši, smilování, odpusť.“
Řeholník pokrčil rameny a rytíř se s halasným smíchem vrátil k nevázanému životu.
Jednoho dne přišla strašná bouře. Rytíř právě uháněl na koni po břehu řeky. V sousedním hrabství se konala slavnost a on ji nechtěl zmeškat. Vtom uhodil blesk a kůň se vylekal tak,že shodil rytíře do divokého proudu.
Poslední tři rytířova slova zněla: „Zdechni, hloupé zvíře!“
 
Živá voda pro duši – Bruno Ferrero
 
 
 
Znamení
 
Byla bouře. Na ostrůvek doplaval trosečník, který se ze všech sil držel trámu z rozbité lodi. Ostrůvek byl ve skutečnosti jen větší útes, holý a nehostinný. Trosečník se začal modlit. Ze všech sil prosil Boha, aby ho zachránil, a každý den vyhlížel na obzoru pomoc. Ale žádná nepřicházela.
Po několika dnech se na ostrůvku zabydlel. Podařilo se mu vyrobit nástroje k lovu a obdělávání půdy, po nekonečných pokusech se naučil rozdělávat oheň a v potu tváře si vystavěl přístřeší, které ho chránilo proti větrům a bouřím.
Uplynulo několik měsíců. Trosečník se stále modlil, ale žádná loď se na obzoru neobjevila.
Jednoho dne zavál vítr plameny z ohniště na rohože trosečníkova příbytku. Ten se v okamžiku vzňal. Hustý kouř zahalil celé okolí. Během několika minut přišla vniveč celá jeho několikaměsíční práce.
Trosečník, kterému se nepodařilo zachránit z plamenů téměř nic, se s pláčem zhroutil na písek. „Proč, Pane? Proč se mi muselo stát i tohle?
O několik hodin později přistála u ostrůvku veliká loď a spustila na vodu člun.
„Jak jste zjistili, že tu jsem?“ ptal se trosečník, který nevěřil svému štěstí.
„Zahlédli jsme kouřové znamení.“
 
Tvé dnešní potíže jsou kouřovým znamením zítřejšího dobra. Bůh tě přijde zachránit.
 
Živá voda pro duši – Bruno Ferrero
 
 
Bruno Ferrero, salesiánský kněz, jež je v současné době ředitelem turínského nakladatelství ELLEDICI, sestavil mnoho souborů příběhů určených k zamyšlení a obsahujících moudré poučení.
 
V krátkých obrazných podobenstvích i příbězích z reálného života nahlédneme do světa lidí, v němž má hodnotu především to, co je neviditelné: lidský vztah, pevné přátelství, schopnost obětovat se pro druhé a krása srdce.
 
Příběhy lze číst jako duchovní četbu, slovo před spaním a je možné věnovat je jako milý dárek přátelům
 
U nás se s velkým zájmem setkaly jeho knihy: Příběhy pro potěchu duše, Další příběhy pro potěchu duše, Paprsek slunce pro duši, Živá voda pro duši, Vánoční příběhy pro potěchu duše a Osvěžení pro duši.
 
Toliko citace o autorovi a jeho knihách z přebalu knihy „Osvěžení pro duši“.
 
A proč jsem tyto příběhy vybral? Právě hned jeho první u nás vydanou knížku – Příběhy pro potěchu duše jsem obdržel jako milý dárek v roce 1997 ke svým kulatým narozeninám. Celou knížku jsem přečetl jedním dechem a několikrát jsem se k jednotlivým příběhům vracel. Nutí mne k zamyšlení a na druhé straně mi dodávají neuvěřitelnou energii a sílu. 
To byl i jeden z důvodů, proč jsem si pořídil i ostatné knížečky tohoto autora. Dávají mi radost, náměty k zamyšlení a útěchu, když je mi "ouzko" na duši. Zkuste se do nich někdy také začíst a třeba v nich také naleznete odpovědi na svoje otázky nebo trochu poučení.