Jdi na obsah Jdi na menu
 


A tenhle znáte?….
 
Dveře se zavírají a tramvaj se chystá k odjezdu ze stanice.
K vozu však dobíhá uřícený muž a zoufale volá:
Prosím Vás, počkejte ještě na mě, jinak nestihnu práci!"
Cestující se přimlouvají u řidiče a ten čeká na opozdilce.
Pán nastoupí, zavřou se dveře, tramvaj odjíždí a pán praví:
"Dobrý den, kontrola jízdenek."
 
Seděla jsem v čekárně svého nového zubaře a prohlížela si to tam. Zahlédla jsem i diplom, který uváděl celé jméno svého majitele. Najednou jsem si vzpomněla – vysoký, hezký, tmavovlasý kluk stejného jména se mnou chodil na gympl, už je to nějakých 40 let. Že by to byl tentýž chlapík, na kterého jsem tehdy měla tajný zálusk? Když jsem ho však uviděla, rychle jsem podobné myšlenky zahodila.
Tento téměř plešatý, prošedivělý muž s vrásčitým obličejem, ten byl příliš starý, než aby mohl tehdy být mým spolužákem. Nebo – že by? Poté, co mi prohlédl zuby, jsem se ho zeptala, jestli nechodil na gymnázium Klementa Gottwalda.
"Ano. Ano, chodil jsem tam. Byl jsem jedním z nejlepších," zapýřil se.
"A kdy jste maturoval?" zeptala jsem se.
Odpověděl: "V šedesátém šestém. Proč se ptáte?"
"Tak to jste byl v mé třídě!" Prohlásila jsem nadšeně.
Pozorně si mě začal prohlížet. A pak se ten hnusný, starý, vrásčitý chlap zeptal: "A co jste učila?"
 
Byl to dobrý a zbožný člověk, takže když se naplnily jeho dny, přivítal ho u nebeské brány Pánbůh osobně.
"Nemáš hlad?"
"No, dal bych si něco."
Pán otevřel konzervu s tuňákem a rozdělili si ji. Během jídla pohlédl dolů do pekla a viděl, že jeho obyvatelé tam pojídají obrovské řízky, bažanty, a zapíjejí to vodkou. Druhý den se Pán zase zeptal našeho muže, jestli nemá hlad, a ten zase odpověděl, že něco by zakousl. Tak se rozdělili o další konzervu tuňáka a hluboko dole viděli hromady kaviáru, šampaňského, pečené jehně, lanýže, koňak a zákusky. Další den byl k obědu zase tuňák. Zbožný muž to už nevydržel a se vší pokorou Pánovi řekl: "Hospodine, jsem velice šťasten, že jako odměnu za život, který jsem vedl, jsem se dostal do nebe. Ale proč jediné jídlo v nebi jsou konzervy s tuňákem a hříšníci si hodují?"
"Uznej, synu – vyplatí se pro dva lidi vařit?"
 
Dva lovci se rozhodnou, že si opatří boty z krokodýla. Seberou se a jedou hned do Jižní Ameriky. Jednoho krokodýla najdou, zastřelej, teď ho seberou a ten jeden povídá: To je škoda, tenhle žádný boty nemá.
 
To takhle mistr kouká, že mu po stavbě zmateně pobíhá dělník a tak za ním jde a ptá se, co dělá. A on na to: "Hledám hranol 20 na 20…“ a tak mistr, že mu pomůže. Hledaj, hledaj a vidí je stavbyvedoucí, a že co jako dělaj. No a mistr, že: "Tady Franta hledá hranol 20 na 20". A tak stavbyvedoucí, že jim pomůže. Hledaj, hledaj, ale nemůžou nic najít a tak Franta povídá: "Víte co chlapi? Kašlete na to, já si sednu na kulatinu…“ :-)))
 
Jeden chlápek u soudu žaloval druhého pro ublížení na zdraví při nehodě.
Obhájce se postiženého ptá:
"Je pravda, že na místě nehody jste policistovi řekl, že jste se nikdy v životě necítil lépe?"
"Ano, to je pravda."
"Tak proč teď viníte mého klienta, že vám způsobil vážné zdravotní poškození?"
"Když k nehodě dorazil policista, přišel k mému koni, který měl zlomenou nohu, a zastřelil ho. Pak popošel k Azorovi, mému psovi, který byl celý potlučený a zkrvavený, a také ho zastřelil. Pak přišel ke mně a zeptal se mě, jak mi je. Myslel jsem, že za těchto okolností bylo rozumné říci, že mi nikdy nebylo lépe."
 
Pán vidí malého chlapce, jak skáče u jednoho vchodu a nemůže dosáhnut na zvonek. Rozhodne se, že mu pomůže a zvedne chlapce, ten zazvoní, potom ho dá na zem. Klučina se na něho podívá a říká:
"No co koukáš, zdrháme, ne."
 
Potkají se žralok, orel a vlk. Žralok říká:" Já pracuju u americké policie, u pobřežní stráže, honím nelegální přistěhovalce, drogové zásilky a další trestnou činnost. Vždy, když odhalím trestný čin, svrhnou mi do vody náklaďák masa, no žiju si jako pán, jsem moc spokojený." Nato reaguje orel: "Já pracuji pro ruskou policii. Celé dny létám nad prostorem státních hranic, ale i ve vnitrozemí a odhaluji pěkně shora trestnou činnost. Kdykoli něco odhalím, a že je to často, dostanu vrchovatý kbelík masa. Taky si žiju dobře a jsem moc spokojený." Nakonec se přidá vlk: "Já pracuju pro českou policii. Celé dny obíhám nejen statní hranice, ale i vnitrozemí. Vyhledávám a objasňuji všechny druhy trestné činnosti. A pokaždé, když něco odhalím, dostanu vrchovatý kbelík oříšků." Orel se žralokem se podiví: " Oříšků? Jsi přeci šelma, proč nedostaneš maso? " Protože jsem na tabulkovém místě veverky."
 
Pase ovčák ovce na zelené louce. Najednou, co to? Po horské cestě přijíždí bavorák a za ním oblaka prachu. Za volantem mladý muž ve skvěle padnoucím obleku od Broniho, v naleštěných botách od Gucciho, vázanka D + G a na očích tmavé brýle Ray Ban. Stisknutím tlačítka stáhne okénko, vykloní se a povídá: „Hej, ovčáku, když ti řeknu, kolik máš ve svém stádě ovcí, dáš mi jednu?“ Ovčák se pomalu podívá na úspěšného mladého muže a řekne klidně: „Ale jo, proč ne?“ Úspěšný mladý muž zaparkuje svůj bavorák, vytáhne notebook Dell, připojí ho ke svému mobilu AT&T, pomocí GPS určí svoji polohu, pak se připojí na satelit ESA, kde zadá svoje souřadnice a vyžádá si pořízení řady fotografií s maximálním rozlišením. Pak pomocí Photoshopu otevře pořízené digitální obrázky a exportuje je do zpracovatelského střediska v Hamburku. Během pár vteřin dostane na svůj Palm Pilot zprávu, že obrázky jsou zpracovány a uloženy v databázi SQL. Propojí databázi s Excelem, kde má stovky složitých vzorců, a uploaduje všechna uložená data. Po několika minutách má data zpracovaná. Vytiskne je na miniaturní barevné tiskárně HP LaserJet jako stopadesátistránkovou zprávu a otočí se k ovčákovi: "Máš přesně 1 586 ovcí!“ „To je pravda. Takže podle naší domluvy si můžete vybrat jednu ovci." Ovčák pozoruje pobaveně mladého muže, jak se snaží napasovat jedno zvíře do kufru auta, a pak povídá: "Když Vám řeknu, jaké je Vaše povolání, vrátíte mi, co jste si vzal?“ Mladý muž se na vteřinu zamyslí a odpoví: „Jistě." "Jste konzultant Evropské unie," řekne ovčák. Mladému muži spadne čelist: „To je pravda. Jak jste to poznal?“ „Vůbec jsem nemusel hádat," povídá ovčák. "Přijel jste, aniž by pro Vás kdokoliv poslal. Chtěl jste dostat zaplaceno za odpověď, kterou jsem už dávno znal – navíc na otázku, na kterou jsem se ani neptal, a přitom o mé práci víte úplný kulový. A teď mi vraťte mého psa …!"
 
OMYL
Manželský pár z Minneapolisu se rozhodl odletět na Floridu, aby se vyhnul obzvlášť studené zimě doma. Manželka potřebovala v zaměstnání dokončit ještě nějaký úkol, a tak se rozhodli, že manžel poletí ve středu a jeho žena jej bude následovat až příští den.      
Manžel po příletu do Miami v hotelu zjistil, že má ve svém apartmá k dispozici i počítač s internetovým připojením. Rozhodl se tedy poslat manželce e-mail. Při psaní adresy ale vynechal jedno písmenko, chybu nepostřehl, a e-mail tak odeslal na špatnou adresu.            
Mezitím, kdesi v Houstonu, se vracela jedna žena z pohřbu svého zesnulého manžela. Její manžel byl po mnoho let významný činitel, a tudíž přišlo velké množství kondolencí a některé i e-mailem. Vdova se rozhodla poštu přečíst a už po přečtení prvního e-mailu hlasitě vykřikla a v mdlobách se sesunula k zemi. Výkřik zaslechl její syn, vběhl do místnosti, uviděl matku ležící na zemi a na stole běžící počítač. Na monitoru pak četl následující:
Komu: Mé milované ženušce
Předmět: Jsem na místě
Datum: 18. 01. 2006
Vím, že budeš mým e-mailem překvapena. Tady totiž jsou počítače taky a já ti tedy můžu o sobě poslat zprávu. Právě jsem dorazil a jak vidím, vše je tu připravené i pro tvůj zítřejší příchod. Moc se těším, až tě zase uvidím! Doufám, že tvá cesta sem bude stejně bezproblémová, jako byla moje.
Tvůj milující manžel
P. S.: Tady dole je opravdu horko.
 
Dva slepí piloti s nasazenými tmavými brýlemi jdou v dopravním letadle uličkou mezi sedadly. Jednoho vede slepecký pes, druhý hledá cestu ťukáním hůlky. Vejdou do pilotní kabiny, zavřou za sebou dveře a nastartují motory. Cestující na sebe nervózně pohlédnou a čekají, kdy jim někdo oznámí, že jde o žert. Jenže nikdo nepřichází a z reproduktorů se taky nic neozývá. Letoun se začne pohybovat čím dál rychleji po ranveji a pasažéři sledují okýnky, jak se blíží velké jezero na konci startovní dráhy. Když už to vypadá, že letadlo v plné rychlosti vletí do vody, pasažéři začnou v hrůze panicky ječet. V ten okamžik piloti přitáhnou řízení a letadlo se zvedne do vzduchu. Cestující si oddychnou a v klidu sedí na svých místech. Jsou přesvědčeni, že letoun je v dobrých rukou. V kokpitu se jeden slepý pilot otočí k tomu druhému a řekne: "Teda Bobe, jednoho krásnýho dne ty lidi zařvou pozdě a my všichni chcípneme."
 
V české nemocnici se před operací ptá anesteziolog pacienta:
"Přejete si levnou anestézii nebo drahou?"
"No, spíš teda tu levnou."
Anesteziolog si k němu přisune židličku, pohladí ho po hlavě a začne zpívat:
"Hajej, můj andílku, hajej a spi…“