Před nedávnem jsem náhodou narazil na píseň Hany a Petra Ulrychových a Javorů "Modlitba", kterou jsem vůbec neznal. Jak jsem zjistil, je z alba "O naději" z roku 1997. Jako autoři textu jsou uvedeni Petr Ulrych a básník Jan Skácel. Hned při prvním poslechu mne chytla za srdce. A při opakoveném poslechu jsem si uvědomil, jak je ze života a o životě. Pokud ji neznáte, poslechněte si ji, určitě vás osloví.
8. prosince 2011
Rolf
Modlitba
Pane, ať jsi stéblo trávy nebo obyčejný list,
prosím dej, ať aspoň trochu umím ve tvých vzkazech číst.
Prosím dej, ať řeči stromů aspoň trochu rozumím,
ať vědí, že se učím a že nic neumím.
ať vědí, že se učím a že nic neumím.
Dej, ať zlomím svoji pýchu, dej mi hledat pokoru,
když se trápím zbytečnostmi, ať pohlédnu nahoru.
Ať mi stačí dohlédnout,na obzor který jsi mi dal,
ať se smířím se vším, co jsi mi kdy vzal.
ať se smířím se vším, co jsi mi kdy vzal.
A dej mi sílu snášet pokorně, co změnit nemám sil,
odvahu abych to nač stačím, na tomhle světě pozměnil.
A také prostý rozum, který vždycky správně rozezná,
co se změnit nedá a co se změnit dá.
PF 2012
Člověk nesmí ztrácet naději. Ztratit naději je totéž jako zemřít dvacet let před vlastní smrtí. " Ilja Grigorjevič Erenburg"
V životě bez naděje se může srdce roztříštit jako skleněná koule nárazem o kámen. "Benjamin Constant "
V životě bez naděje se může srdce roztříštit jako skleněná koule nárazem o kámen. "Benjamin Constant "
Vše dobré po celý rok 2012.
31. prosince 2011
Rolf
Požehnané svátky vánoční...
Kdesi jsem si přečetl následující příběh:
Jedno malé dítě přišlo do místnosti, kde na adventním věnci hořely čtyři svíce.
Po chvíli začal plamínek jedné skomírat, až zhasnul úplně.
Dítě se zeptalo: proč nehoříš? Svíce odpověděla: jsem světlo míru a lidé žádný mír nedodržují. Ani v rodinách ani mezi národy. Nejsem potřeba.
Druhá svíce začala po chvíli poblikávat a zhasla také.
Dítě se ptalo proč? Svíce odpověděla: jsem světlo víry a lidé nechtějí nic o Bohu vědět. Nejsem potřeba.
Třetí svíce také zmenšila svůj plamínek, až zhasl úplně.
Proč? Jsem láska a už nemám sílu, abych hořela. Lidé vidí jen sebe a žádné jiné, které by měli rádi.
Dítě se rozplakalo – vy přece musíte svítit!
Čtvrtá svíce se přihlásila a řekla: neboj se, dokud já svítím, můžeme i ty ostatní znovu zapálit. Jsem naděje.
Dítě tedy vzalo čtvrtou svíci a zapálilo od ní ty ostatní.
Přeji vám všem, kteří sem zavítáte požehnané vánoční svátky, aby i v nadcházejících časech plamen naděje ve vašich životech nikdy nezhasl.
Jedno malé dítě přišlo do místnosti, kde na adventním věnci hořely čtyři svíce. Po chvíli začal plamínek jedné skomírat, až zhasnul úplně.
Dítě se zeptalo: proč nehoříš? Svíce odpověděla: jsem světlo míru a lidé žádný mír nedodržují. Ani v rodinách ani mezi národy. Nejsem potřeba.
Druhá svíce začala po chvíli poblikávat a zhasla také.
Dítě se ptalo proč? Svíce odpověděla: jsem světlo víry a lidé nechtějí nic o Bohu vědět. Nejsem potřeba.
Třetí svíce také zmenšila svůj plamínek, až zhasl úplně.
Proč? Jsem láska a už nemám sílu, abych hořela. Lidé vidí jen sebe a žádné jiné, které by měli rádi.
Dítě se rozplakalo – vy přece musíte svítit!
Čtvrtá svíce se přihlásila a řekla: neboj se, dokud já svítím, můžeme i ty ostatní znovu zapálit. Jsem naděje.
Dítě tedy vzalo čtvrtou svíci a zapálilo od ní ty ostatní.
Přeji vám všem, kteří sem zavítáte požehnané vánoční svátky, aby i v nadcházejících časech plamen naděje ve vašich životech nikdy nezhasl.
23. prosince 2011
Rolf